Za jeho nepřítomnosti se princezna zamilovala do
mladého cestovatele, který se vyšplhal po zdi paláce, aby ji spatřil.
To se nelíbilo sultánovu velkovezírovi Jaffarovi, který si
chtěl sám vzít princeznu...
Jaffar uvrhul svého soka do
vězení, ale mladík unikl a porazil zlého čaroděje.
Když sultán zjistil vezírovu zradu, nabídnul velké bohatství,
ale cizinec žádal jen jedinou odměnu. A tak byli mladí
zamilovaní oddáni a žili sťastně...
no jen jedenáct dnů.
Jednoho rána...
Princ stál před dveřmi trůního sálu a přešel přes něj
chladný stín. Když se blížil k trůnu cítil, jak se oči nádvoří
po něm dívají. Princezna a sultán ho upřeně sledovali.
"Princezno, proč se na mně díváš tak divně ?"
"Jaktože si troufáš mluvit s princeznou?"
"Stráže! Chyťte ho! Chyťte ho!"
"Neubližuj mu!"
"On je chudý potrhlý žebrák."
"Za ním! Nesmí nám uniknout!"
"Neboj se, moje drahá"
"Nedostane se daleko."